Zkušenosti s terčovci bez parazitů -– ohlédnutí zakladatele

Článek “ Künstliche Aufzucht Eine Möglichkeit, Diskus von der „Geißel der Flagellaten“ zu befreien” byl publikován v roce 1996 ve zvláštním vydání časopisu DATZ věnovanému terčovcům. Touto metodou je možné, zbavit terčovce nejen od bičíkovců ale i od všech ostatních parazitů. Tohoto cíle je také možno dosáhnout způsobem, který byl publikován v DATZu 10/2002.
Ve zvláštním vydání DATZu popsal Dr. N. Menauer metodu, pomocí které zbavil mladé terčovce v prvních dnech po rozplavání střevních parazitů pomocí artémií namočených v metronidazolu. U ryb, které nemají žádné jiné parazity, vede tato metoda k „bezparazitním“ terčovcům. Tyto ryby už není třeba nikdy ošetřovat antiparazitiky a jejich odchovy jsou též bez parazitů. Mé vlastní zkušenosti s takto ošetřenými chovy terčovců sahají zpět až do roku 1992, takže bylo dost času k ohlédnutí se a k doladění nejdůležitějších zkušeností a doplnění celého konceptu.

Články o bez parazitních terčovcích vzbudili u odborné veřejnosti značný zájem. Toto téma bylo důkladně diskutováno a probíráno jak v odborných časopisech, tak mezi chovateli, na výstavách a i na internetu. Přístupy k tématům projednávající bezparazitní terčovce byly často mnohokrát obsažnější než k ostatním probíraným tématům. Mnoho akvaristů reagovalo s velkým nadšením a doufali, že problémy způsobené parazity patří minulosti. Ozvalo se i mnoho kritických hlasů, a to především v internetových fórech. I když není třeba brát některé názory publikované pod pláštěm anonymity vážně, zmíním se přesto o těch nejdůležitějších.

Zpočátku bylo tvrzeno, že terčovci bez parazitů nemohou existovat. Tomuto tvrzeni lze snadno oponovat. Ošetření jiker terčovců formaldehydem a následné několikanásobné důkladné opláchnutí bezezbytku likviduje parazity a jejich vývojová stádia. Má vlastní vyšetření i vyšetření známých veterinářů a univerzitních laboratoří toto potvrzují.

Dalším tvrzením bylo, že bezparazitní terčovci jsou k nákaze citlivější než normální terčovci, tedy terčovci s různými parazity. Jako důvod byl uváděn chybějící „boj“ imunitního systému s parazity. Z parazitologického hlediska je toto tvrzeni chybné. Pod parazitismem se rozumí spolužití dvou různých druhů živočichů, přičemž parazit těží z hostitele a hostitel je poškozován. Nedává to smysl, ryby zbavené parazitů znovu infikovat parazity. Jsou chovatelé, kteří množí terčovce bez parazitů a následné ryby předávají do obchodů, kde jsou opět infikovány různými parazity. Ve všech těchto případech bylo zjištěno, že tyto ryby přestály delší dobu mnohem lépe než konvenční terčovci. Lze z toho vyvodit, že tento náskok v kondici je důsledkem odchovu bez parazitů.

Určitý názor bylo možné získat z některých odborných časopisů. V jednom článku bylo možné si přečíst, že nedává smysl chovat bezparazitní terčovce protože i ryby v přírodě mají parazity. Protože ale v akváriu jsou diametrálně odlišné podmínky než v přírodě, působí tyto vlivem extrémně velkého infekčního tlaku v akváriu často katastrofálně. Celé stavy terčovců mohou v krátkém čase uhynout vlivem přemnožení parazity, jako jsou např. Ichtyophthirius, Costi, Chilodonella či žábrohlísti a střevní parazité. Autor v tomtéž článku kritizuje chovatele bez parazitních terčovců že si tak chtějí kompenzovat nevhodné podmínky v chovu. V zápalu boje autor přehlíží, že si protiřečí. Nevhodné či špatné podmínky v chovu by bylo možné kompenzovat zdravými, v tomto případě bezparazitními terčovci. Chovat zdravější ryby dává smysl jak z hlediska chovatele tak i chovaných ryb. Bezparazitní terčovci a vhodné podmínky v chovu jsou prostě optimální pro ryby i akvaristy.

V dalším akvaristickém časopise si bylo možno přečíst radu: místo bezparazitních terčovců si do akvária zavěsit nafukovací rybičky. Ale právě bezproblémoví terčovci nejsou v žádném případě nudní, naopak, ukazují se v nejkrásnějších barvách a mají zajímavé chování. Někteří chovatelé, jak se zdá, více než ryby, zajímají věci kolem. Bohužel je v chovatelských kruzích široce rozšířený zlozvyk si neustále hrát na „doktora“ a „léčit“ ryby všemi možnými a nemožnými léčivy. Tomu napomáhají rady pořídit si tzv. víkendovou lékárnu a v ní mít všechna léčiva po ruce pro případ náhlého výskytu nemocí. Žádný důsledný zvěrolékař by bez řádné diagnózy nepředepisoval vysoce účinná antibiotika a antiprazitika.

Podle názorů vyjádřených v jednom internetovém fóru mělo by být nevýhodou nemít možnost zakoupit terčovce od jakéhokoli chovatele či v jakémkoli obchodě ale jen u chovatelů bezparazitních terčovců. To, na co zde hledí jako na nevýhodu je ve skutečnosti spíše výhodou protože sběratelská vášeň některých akvaristů přináší více starostí než radostí. Neustálé přikupování ryb z různých zdrojů způsobuje často nemilá překvapení formou zavlečení různých parazitů nebo bakterií na které nejsou „domácí“ ryby zvyklé a navíc neustálé boje o místo v hierarchii způsobuje rybám stres. Ten může způsobovat oslabení imunitního systému a tím i rozmnožení parazitů do té míry, že ryba uhyne. Proto dává více smyslu pořizovat si ryby najednou od jednoho chovatele či jen z jednoho obchodu.

U domácích a hospodářských zvířat je samozřejmostí boj s parazity, zde je bezparazitní stav žádoucím cílem, o kterém se nediskutuje. Je proto otázkou proč by tomu taky nemělo být u terčovců a proč se proti tomuto cíli s takovou vehemencí vytvářeli negativní nálady. Je příznačné, že od chovatelů bezparazitních terčovců nepřicházela kritika žádná. Ti byli spokojeni a těšili se ze svých ryb. Kritici do té doby žádné bezparazitní terčovce neviděli, natož chovali. To jistě nemá důvod v terčovcích bez parazitů ale musí za tím být něco jiného.

Terčovci z odchytu zpravidla nebývají bez parazitů i když se lze domnívat, že i takoví jedinci se v přírodě mohou vyskytovat. Toto se rychle změní, když se po odlovení dají dohromady s rybami, které parazity mají. To nastává zpravidla hned po odchytu, popřípadě následně u exportéra či importéra. Na tom nic nemění nadměrné použití antibiotik a antiparazitik. Parazité jsou velmi často jen oslabeni. Proti některým použitým léčivům existuje taková rezistence, že jejich nasazení již nemá účinek. Ani nasazení Metronidazolu v 50 násobně silné koncentraci již na některé parazity nepůsobí. To je důvodem proč žádný obchodník či chovatel nemůže nabízet terčovce z odchytu bez parazitů. Odchovat mláďata divokých terčovců bez parazitů vyžaduje značné úsilí, které si málokdo může dovolit ať z časových, či finančních důvodů, pokud se chce prosadit proti konkurenci.

Pomysleme, jaká paleta ne vždy působících léčiv proti parazitům je všude nabízena, vychvalována a prodávána. To pochopitelně jasný důvod. Nejen prodej těchto prostředků přináší zisk, často umírají ryby při různých pokusech léčení a tak je třeba pořídit nové ryby. V mnohých případech, kdy není průběh léčení tak dramatický, je zničena biologická funkce filtru nebo odumřou rostliny. Použití aktivního uhlí, prostředků na úpravu vody, startovací kultury bakterií do filtrů, nové rostliny, kterými se zatáhnou šneci, proti kterým se pak bojuje látkami s vysokým obsahem mědi, které zase způsobují další katastrofu a udržují tak neustálý tok peněz v pohybu.

Odborné časopisy o terčovcích přinášejí v ne zrovna zanedbatelném objemu reklamy různých výrobců na prostředky na ošetření a léčbu ryb a v každém vydání lze najít články o nemocech ryb, parazitech a o jejich léčbě. I zde lze získat dojem, že lze na nemocných rybách a jejich parazitech vydělat. Zatímco kritika bezparazitních terčovců byla bez výjimky šířena těmi, kteří s těmito rybami neměli žádné praktické zkušenosti, byli články jejich chovatelů vesměs pozitivní. Nejen že se jejich chov a odchov ukázal být snazší, ale bylo možné vyvrátit předsudky o údajných deficitech v imunitním systému.

Obavy, že mohly vzniknout problémy v důsledku inbreedingu z důvodu malého množství chovných ryb bez parazitů od několika málo chovatelů, zní na první pohled pochopitelně. Jsou to ale neopodstatněné obavy, protože bylo zveřejněno několik způsobů jak odchovat bezparazitní terčovce a tak má každý chovatel možnost odchovat bezparazitní ryby různých barevných variant tak i terčovců z odchytu (např. pomocí umělého odchovu). Tato zvířata mají genetický základ, který je rybám v přírodě velmi podobný. Výměna chovných zvířat pocházejících z bezparazitních chovů přináší mnohem méně problémů. Delší životnost a mnohem nižší úmrtnost ryb umožnuje chovatelům šlechtit ryby z různých generací a tak mít k dispozici vetší genofond.

Problematické může být soužití s jinými druhy ryb. Zatímco počet chovatelů bezparazitních terčovců stále stoupá, tak je zatím velmi málo chovatelů, kteří se snaží tzv. přídavné ryby do společenské nádrže odchovávat bez parazitů. To je ale velmi jednoduché u všech jikry kladoucích druhů, např. ancistrů, corydorasů, ramirézek nebo skalár. Oproti umělému odchovu terčovců zde není problém s náhradou výživného kožního sekretu.

Kdo nechce nakazit své ryby a chce mít jistotu, měl by pár terčovců několik týdnů, lépe několik měsíců, umístit do karanténní nádrže k rybám a rostlinám a pak terčovce důkladně prohlédnout na přítomnost střevních parazitů. V minulosti se ukázalo, že pro terčovce typičtí bičíkovci, jako např. Spironucleus, Trichosomas, Cryptobia, Bodomonas a Protoopalina jsou relativně rychle prokazatelní – většinou již po 2 až 3 týdnech. Jsou však druhy parazitů, které nejsou pro terčovce tak typické a u těch to může vypadat úplně odlišně. Např. skupina Trypanosomin. Zde se jedná o parazity, kteří se vyvíjejí stejně rychle jako jiné druhy ale vyskytují se ve střední části střeva a nejsou příliš početní. To může být důvodem, že jsou při vyšetřeních často přehlédnuti a to i na veterinárních vysokých školách. Na základě mnohých zkušeností lze předpokládat, že je lze zařadit spíše mezi komenzály, než mezi parazity. Alespoň dle současného stavu vědomostí. Další druh se zase, co se týče velikosti a tvaru, velmi podobá trichomonádě, ale chybí pro ně typická undulující membrána. Tito parazité sice neustále pohybují svými bičíky, ale jejich pohyb je velmi pomalý.

Poté co jsem v roce 2001 dostal od spřáteleného akvaristy několik ramirézek umístil jsem je na několik týdnů do jedné nádrže s parazity napadenými terčovci. Následných několik vyšetření mělo vždy negativní výsledek. Poté co ryby byly umístěny do společenské nádrže osázené rostlinami, byli po několika měsících při rutinní kontrole prokázáni paraziti. Napadená zvířata neukazovala žádné negativní reakce. Parazité se vyskytovali v posledních 2 až 3 centimetrech střeva a jejich hustota byla tak malá, že je bylo třeba dlouho hledat, aby byl alespoň nějaký exemplář vidět v mikroskopu. V dospělém terčovci bylo možné prokázat 20 až 30 exemplářů. Takový výsledek byl také po zhruba jednom roce. Po třech neúspěšných pokusech léčby byl počet parazitů výrazně vyšší, v některých případech bylo možné napočítat 20 až 30 exemplářů v zorném úhlu mikroskopu najednou. Ani při této hustotě napadení neukazovaly ryby žádné nápadné změny v chování a nelišily se od druhých bezparazitních ryb umístěných v jiných nádržích. Tito parazité nezvládli přenos z nádrží, kde nebyl odtok k filtru umístěn na hladině, aby nakazili ryby v první komoře filtru. K tomuto účelu byla první komora 200 litrového vnějšího filtru osvětlena. Mladé ryby byly krmeny 2 až 3 krát denně. U nádrží, kde byl odtok do filtru umístěn blízko dna nádrže, bylo možné parazity prokázat již za 3 týdny v rybách umístěných v první komoře filtru. Je pravděpodobné, že delší dobou pobytu anebo skutečností, že při odtoku na hladině se nemohli kompaktní kousky trusu s před kyslíkem ochráněnými parazity dostat přímo k rybám. Z tohoto důvodu zřejmě nedošlo k infekci ryb ve filtru. Tento výsledek ale nelze v žádném případě zevšeobecnit.

U Dr. Menauera došlo k infekci ryb zapojením kolony s náplní odstraňující dusíkaté látky, která byla dříve používaná u nádrže s terčovci nakaženými trichomonádami, přestože kolona nebyla používána 6 až 8 měsíců. Zde parazité s největší pravděpodobností přežili díky anaerobnímu prostředí. Proto je nepravdivé tvrzení, že nádrž nebude infekční, pokud bude dva týdny bez ryb. Všechny dosud známí střevní parazité hynou během několika málo minut při teplotě 50 až 52 stupňů Celsia. Bezpečnější je zvýšit teplotu až na 55 stupňů. V některých případech přežili parazité i tyto teploty. Důležitý je dokonalý přístup horké vody ke všem částem nádrže a filtrů. Horkou vodou musí být ošetřena i krycí skla, aby ani zde parazité nepřežili.

Pojem „pro terčovce typičtí parazité“ nelze brát přesně podle vědeckých definicí. Ukázalo se, že ancistři, kteří byli společně s terčovci umístěni v jedné nádrži, přicházeli v úvahu jako přenašeči určitých druhů parazitů. Je možné u nich ve střevě prokázat některé druhy parazitů, ale vyskytují se v menší hustotě než u terčovců. Pokud se tito krunýřovci chovají nějaký čas sami bez terčovců nelze již tyto parazity při vyšetřeních prokázat. Jejich střevní mikrofauna a mikroflóra je odlišná než u terčovců a tak parazité u nich vyhynou i bez léčení. Ale i zde se na to nelze úplně spolehnout, protože zde důležitou roli nehrají jen druhy parazitů ale i jiné parametry. Pojem „pro terčovce typičtí parazité“ neznamená ani to, že tito parazité mohou vyvolat onemocnění střev a jiné problémy u terčovců. Rozdílní parazité mají jistě i odlišnou virulenci především pokud se nevyskytují jiní parazité a podmínky pro chov jsou optimální. Jako faktor způsobující onemocnění mohou mít význam i ty druhy parazitů, kteří se vyskytují v nadměrném množství a tací, kteří (navíc) pronikají do střevní stěny a do ostatních orgánů. Druhy, kterým tyto vlastností chybí, se zdají být komenzály (lat. commensalis), což ale nevylučuje, že se časem nebo důsledkem neúspěšné léčby vyvinou v druhy, které mají vlastnosti a význam parazita.

Někteří chovatelé rychle přešli se svými chovy na nový koncept. Zdůvodňují to stále většími problémy s parazity a menšími možnosti jejich likvidace. Po změně se ukázalo, že většina problémů tím byla odstraněna. Obzvláště spokojení byli akvaristé, kteří prožili s terčovci několik neúspěchů a kteří s chovem již jednou skončili či je pro ně chov bezparazitních terčovců posledním pokusem s těmito rybami. Po neustálých neúspěšných a drahých pokusech léčení ryb ztratili radost z jejich chovu, nenastali při chovu bezparazitních terčovců skoro žádné problémy. Jak ukazují inzeráty či internetové stránky, počet chovatelů bezparazitních terčovců v posledních letech neustále stoupá. Ne vždy lze skutečně vycházet z toho, že ryby nabízené jako bezparazitní jimi taky jsou, často je důvodem tohoto omylu povrchní a nedůkladné vyšetření ryb.

Zatím co konvenční chovatelé terčovců provozuji své nádrže při teplotách 30 i více stupňů, aby ryby lépe žraly či aby se odmítači žrádla léčbou vyšší teplotou znovu přiměli žrát, toto u bezparazitních terčovců není nutné. Přijímají žrádlo při teplotách 28 °C, někdy i nižších. Pro chovatele s většími odchovnami je toto nepodcenitelná úspora energie a nákladů. Navíc jsou ryby chované při vyšších teplotách méně vitální. Všeobecně platí, že teplotní výkyvy podporují životaschopnost ryb. Bezparazitní ryby nejen žerou lépe ale i lépe zužitkují krmivo a rostou rychleji, což je pro chovatele velká výhoda.

Pokud konvenčně chované ryby onemocní, může to být hlavně vlivem parazitů, filtrace nebo vody či žrádla. I když příčinou nemusí být jen parazité, začnou se nazdařbůh proti nim nasazovat léčiva. I v případě, že jsou léčeny cíleně na základě odborné diagnózy, mohou při léčbě nastat poškození a ztráty. Jako příčina problémů přichází v úvahu stav vody, filtru nebo krmení. To umožnuje rychlejší nalezení problému a zamezuje časově a finančně nákladným vyšetřením a často dlouhotrvající a neúčinnou léčbu různými prostředky. Použití některých prostředků není jen často neúčinné, ale někdy není ani v souladu se zákony. Pokud člověk vezme v potaz, že vlivem zákonů a předpisů EU se již mnoho léčiv a některých potravinových doplňků, jako např. vitamínů, nesmí vyrábět a používat, tak lze tušit, jaké problémy budou chovatelé mít v budoucnosti. Pokud bude zákazník reklamovat problematické zvíře napadené parazity, bude pro prodejce nebo chovatele obtížné či dokonce nemožné prokázat, že problémy nepocházejí od parazitů.

Stav bez parazitů je s jistotou žádoucí stav a významný faktor pro zodpovědný chov okrasných ryb. To platí nejen pro chov terčovců ale všeobecně pro chov všech druhů ryb. Doposud doložené zdravotní a z dlouhodobého hlediska i finanční výhody, tak i právní problémy při používání léčiv a při prodeji parazity napadených ryb jistě urychlí rozšíření tohoto konceptu. Je třeba mít i pochopení pro ty, kteří příležitostně z různých důvodů proti tomu brojí a kteří doposud nejsou schopni nebo ochotni nabízet terčovce bez parazitů. Přechod vyžaduje nejen fundované znalosti ale i nemalé osobní nasazení. Příležitostně dojde vlivem zbytečné chyby, které šlo předejít, k neúspěchu. V takovém případě lze plným právem říci, že být jen „trochu těhotný“ může být výhodou. I když ryby, které jsou napadeny relativně neškodným druhem střevních parazitů, nelze nazvat jako bezparazitní, je těmto rybám s jistotou lépe, než kdyby kromě těchto parazitů byly napadené i jinými virulentními střevními parazity a navíc ještě žábrohlísty. Každý krok směrem k bezparazitnosti lze považovat za krok správným směrem.

Gerhard Rahn
www.rahndiskus.de
gerhard-rahn@rahndiskus.de

Publikace:
Rahn, Gerhard: „Diskusseuche Behandlungsmethode“ Diskus Welt Report Heft 03/2001, DWR-Verlag Oberasbach Juli 2001
Rahn, Gerhard: „Künstliche Aufzucht Eine Möglichkeit, Diskus von der „Geißel der Flagellaten“ zu befreien“, in DATZ Sonderheft Diskus, Verlag Eugen Ulmer Oktober 1996
Rahn, Gerhard: „Kiemenwürmer – eine neue Behandlungsmethode mit Formalin“, in DATZ Sonderheft Diskus, Verlag Eugen Ulmer Oktober 1996
Rahn, Gerhard: „Kupfervergiftungen durch Leitungswasser“, DATZ 9/2001
Rahn, Gerhard: „Mißbildungen bei Diskusfischen“, DATZ 9/2001
Rahn, Gerhard: „Gefahren durch das Verfüttern von Granulaten“, DATZ 9/2001
Rahn, Gerhard: „Diskus“, Verlag Eugen Ulmer, 2002